Tohle je můj život. V téhle rubrice si budu „stěžovat“
na to co jsem provedla. Lidé se rádi baví neštěstím druhých. Ale snad bude spíš
fungovat jako „rada“. Ne vždy vše co vidíte na první pohled je pravda. Někdy se
seknete a sáhnete vedle. Pak začnete dumat, jestli to co jste měli, nebylo ve
výsledku lepší, než máte. O tom jak chlap dokáže ponížit ženskou na tu nejnižší
úroveň podřadného druhu, aniž by na n vztáhnul ruku. Doba, kdy si začnete
říkat, že být mlácená a posléze zahrnovaná láskou by bylo lepší než to co
prožíváte… O životě, který není životem, ale smutným přežíváním, kde jste rádi
za to, že máte hromadu lásky od svých dětí. O cestě beznaděje, kdy je vše jak
na houpačce co se houpáním propadá níž a níž…
O tom, že než se špatně rozhodnout, jako já. Život
s dvěma dětma byl veselejší, když jsem žila sama. A že barák bez zatížení
hypotékou vám štěstí nepřinese. Pokud ho nesdílíte s někým, komu na vás
záleží. Mít klid majetku a bolest v srdci i duši je horší, než žít z ruky
do huby s tím o koho se můžete opřít….
Gramatické chyby si vyhrazuji. Tyto příběhy sepisuji
v rozpoložení zoufalství, vzteku, pláče… Je to takový můj záchytný bod jak
ze sebe dostat to co mi postupně ničí. A doufám, že mě to nezničí až tak rychle
jako kdybych to v sobě dusila…
Život není fér, ale tohle byla moje volba, ač špatná. Musím
se učit s ní žít, nebo sbírat síly jak z toho ven…. Pohled je zcela reálný, avšak subjektivní. Je
mi jasné, že z pohledu chlapa by to bylo něco ve smyslu – Ona furt něco
chce, ona nechápe, že jsem unavený, ona je sobecká! Atd. atd… Ale tohle je můj
život, moje dno kam mi sráží a moje pocity se kterými bojuji hodinu za hodinou…
Jitulisko
Žádné komentáře:
Okomentovat