Ve stínu černých ptáků - Wintersová
C.
Anotace - V
roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první
světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné
autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se
ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně
sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde
hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena
Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po
Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři
bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní
schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o
pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí
ptáci.
Uvěří Mary
Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a
pomoci mu?
Tak tahle
kniha se tak nějak míhala okolo, až jsem se rozhodla juknout na anotaci. Poté
ač „historické“ knihy nečtu, jsem si ji půjčila v knihovně a otevřela ji
bez jakéhokoliv očekávání. Mno a jsem za to ráda. I když je kniha z prostředí
1. světové války je psaná celkem čtivě. Byla jsem zvědavá, jak se předčasně
vyspělá dívka popere s ránami osudu. Dost často jsem si říkala, že můžu
být ráda, že období této několikanásobné beznaděje je daleko za námi a nezažila
jsem ho. 
Mary se Vám
chvíli zdá jako zcela rozumná dívka, a v druhé si říkáte, jestli jí z toho
všeho kolem ní nepřeskočilo. Nějak mi u
ní nesedí popis „zděšeně“ z anotace. Spíš bych řekla: "a se svým nadhledem". Navázání komunikace se Stephenem proběhne tak nějak samovolně. Víc
než popírání nemožného na mě sálalo okamžité přijmutí a touhu o kontakt a
řešení. Velice mě zaujal vzorec prevence proti španělské chřipce. Z mého hlediska,
byla zásluha spíš ve víře a štěstí, ale i tak… V dnešní době budí údiv,
ale to je vina toho, že víme a máme pokročilou farmakologii.
Celkově na
mě kniha kupodivu nepůsobila nijak depresivně, i když jsem nejednou takový
názor zahlédla. Je to spíš o boji, životě a hromadě boje proti osudu a pohledu z té "lepší stránky". Lákadlo
spiritismu příběhu dává kouzlo fantastičnosti, ale i víry. Nebýt v knize toto, tak bych i uvěřila, že je založen na skutečnosti.
Celkové
posouzení…. Rozhodně se mi kniha líbila víc než Zlodějka knih, která je také z období
Války, ač až druhé. Byli to milé chvíle a ráda jsem knihu otevírala. Jenže
žádné „BOŽE“, se u mě nekonalo…
Takže ano, jen do ní rozhodně nezklame ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat