středa 18. června 2014

Konec stříbrného věku

Konec stříbrného věku - J. Cucui

Anotace - Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu.

V knize je počínající Stříbrná bitva psaná z několika pohledů. Autor se s Lidmi nemazlí a hned na prvních stánkách ucítíte krev. Popisuje myšlenky, plány a osudy lidí, kteří nemají na výběr. Buď se zabijí sami a ušetří práci ostatním, nebo budou bojovat. Vítěz může být jen jeden.

Příběh je psán celkem surově, staří lidé jsou zde bráni jako přítěž, které se musí zbavit. Je tu přesto znát taková ta úcta, kterou mají Japonci v sobě, zároveň zůstanete koukat kdo je schopen co obětovat aby sám byl ten, co přežije. Nějaká úcta ke stáří je zde absolutně vyloučena. Přístup mladých vojáků, k důchodci jako ke zločinci, který se provinil jen tím, že zestárnul.


Boje jsou rozděleny do ohraničených zón, z nichž nesmí nikdo z „účastníků“ odejít. Takovou nejkrutější bez velkých možností je i domov důchodců….  Na vše dohlíží člen vojska a i počítá mrtvé. Je zde cítit i strach ostatních obyvatel, kteří „nesoutěží“. Hrůza z toho aby se náhodou nepřipletli do nějaké „bitky, přestřelky“ mezi účastníky Stříbrné Války.

Zároveň jsou zajímavě popsány skutečnosti o příbuzných, někdo pomůže, jiný uteče a jsou tu i tací, kteří své staré příbuzné „naservírují“ jiným hráčům.

Na jednu stranu pohled celkem živý, jelikož populace stárne a Mladí nedokáží „utáhnout“ nároky „starých „ na péči, důchody, léky. Na druhou stranu až děsivá volba s vypořádáváním tohoto problému. Paradoxní je zóna, zemědělců, kteří jsou téměř samostatní a ekonomiku nijak nezatěžují.
 Boje postupně gradují, někde rychleji, jinde pomaleji. Jedni zvolí rychlý odchod, jiní „představení“ kvůli financím pro potomky.

Knihu jsem si vybrala pod štítkem „boj o život“ a ať jsem čekala cokoliv toto ne. Nějak jsem měla problém se vyznat v hrdinech, hlavně ze začátku, jelikož japonská jména až tak často nevídám. Každopádně celkově se mi kniha celkem „líbila“. Je to hrůzná představa kam až může vést myšlenka stárnutí populace a její řešení.


Obálka -  Tak já vlastně nikdy obálky nekomentuji, jelikož podle nich až tak moc knihu nevolím, záleží mi hlavně na anotaci a ta většinou rozhodne. Avšak obálka této knihy je sice příhodná, ale až hrůzně odporná… Ke knize se však hodí dokonale…