pondělí 26. května 2014

Ve stínu černých ptáků

Ve stínu černých ptáků - Wintersová C.


Anotace - V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům, je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Tak tahle kniha se tak nějak míhala okolo, až jsem se rozhodla juknout na anotaci. Poté ač „historické“ knihy nečtu, jsem si ji půjčila v knihovně a otevřela ji bez jakéhokoliv očekávání. Mno a jsem za to ráda. I když je kniha z prostředí 1. světové války je psaná celkem čtivě. Byla jsem zvědavá, jak se předčasně vyspělá dívka popere s ránami osudu. Dost často jsem si říkala, že můžu být ráda, že období této několikanásobné beznaděje je daleko za námi a nezažila jsem ho.

Mary se Vám chvíli zdá jako zcela rozumná dívka, a v druhé si říkáte, jestli jí z toho všeho kolem ní nepřeskočilo.  Nějak mi u ní nesedí popis „zděšeně“ z anotace.  Spíš bych řekla: "a se svým nadhledem". Navázání komunikace se Stephenem proběhne tak nějak samovolně. Víc než popírání nemožného na mě sálalo okamžité přijmutí a touhu o kontakt a řešení. Velice mě zaujal vzorec prevence proti španělské chřipce. Z mého hlediska, byla zásluha spíš ve víře a štěstí, ale i tak… V dnešní době budí údiv, ale to je vina toho, že víme a máme pokročilou farmakologii.

Celkově na mě kniha kupodivu nepůsobila nijak depresivně, i když jsem nejednou takový názor zahlédla. Je to spíš o boji, životě a hromadě boje proti osudu a pohledu z té "lepší stránky". Lákadlo spiritismu příběhu dává kouzlo fantastičnosti, ale i víry. Nebýt v knize toto, tak bych i uvěřila, že je založen na skutečnosti.

Celkové posouzení…. Rozhodně se mi kniha líbila víc než Zlodějka knih, která je také z období Války, ač až druhé. Byli to milé chvíle a ráda jsem knihu otevírala. Jenže žádné „BOŽE“, se u mě nekonalo… 


Takže ano, jen do ní rozhodně nezklame ;)