Dnešní doba
Tak jsem se
trochu zastavila a popřemýšlela (bolest jsem z této činnosti léčila hůř
než kocovinu: D).
Moje dění s 5
dětma se točí od vstávání, přípravy snídaně, svačiny vyhození děcek do školy
školky. Pak jdu udělat přípravu na oběd a vaření, v mezičase se uklízí
někdy víc jindy méně, ale vždy něco. Potom oběd pomalu oblíknout děti a jít pro
syna do školky, spojíme to s procházkou a pak cca ve 4 doma a jde se
připravovat večeře, úkoly s nejstarší. Vykoupat a cca na 8 naháním na
kutě. Často se do rozvrhu musí vmáčknout lékař, představení, do nedávna fotbal
2-3 týdně, teď aktuálně já s nejstarší Muay tai.
Po celém dnu
jsem ráda za trochu klidu a času na knihu, i když jsem si teď prošla blokem a
po rozečtení asi 5 knih jsem každou odložila, takže jsem nepokoušela a nechala
plynout na to, až zase nadejde čas. Takže jsem si večer pouštěla seriály nebo
hrála Dotu 2 abych si pročistila hlavu…
Ale den mých
nejstarších 9 a 7,5 let. Holka dojde ze školy cca 12 a sedá k Pc. Přes
veškeré protesty se od toho nechce utrhnout, a když se autoritou domohu
poslušnosti, neobejde se to bez vzteku a vylomenin. Syn mi kolikrát ještě než
opustím bránu školky, vezme roha a je už někde venku s kamarády.
Chlap přijde
domů z práce, zapne si něco na PC, pak dá vařit vodu na kafe a teprve poté
se svlékne – často. Já v tom šuchruchu
brouzdám na netu a už jsem se přistihla, že večer strávím zběsilým klikáním,
hledáním a čuměním na NIC!!!!
Ještě 5 let
zpátky (25 let) jsem neměla Pc a nijak extra jsem po něm netoužila. Pak jsem si
pořídila notebook kvůli studiu. Stačil pomalý net, pomalé připojení, ale na
základy stačil. Po roce jsem poznala svého nynějšího partnera a otce svých
dětí. On jako magor do Pc a všemožných her mi ukázal kouzlo, jak zabít xxx
hodin čuměním do této příšery.
Nedávno jsem
měla na návštěvě bratra a trávili jsme cca 10 dní hrou Borderlands 2. Velice
jsme se bavily, já si odpočinula a odreagovala se. Ale oni by chtěli pořád!!!
Jak je možný, že dnešní 3 leté dítě už umí základní příkazy kliky a dostane se
tam, kam chce a spustí si, co ho zajímá? Jak dokáže člověk trávit tolik času
sezením. Kde jsou ty naše časy, kdy jsme od svítání do setmění lítali venku a
řádily jak zběsilý?
Neřekla bych,
že své děti vedu až tak špatně, ale jak jim mám zakázat něco co je dneska už
normální a já sama umím sedět a koukat na nic….
S nostalgií
vzpomínám na dobu bez herních Pc, kdy jsem do noci četla, a nic mi nerušilo.
Dneska lidi komunikují přes Fb, steam, a jiné. Jakmile jednou bliknete ať tam
nebo onam tak už máte plno zpráv – „jak je?“ „Co novýho?“ „Jdeš hrát?“ „Pojď pařit, jsme na
mum.“ A jiné a jiné… takový ten „klid“ kdy Vám došla sem tam sms a nebo někdo zavolal,
jsou už jaksi pryč. Telefon mám jen na komunikaci s nejužší rodinou a s úřady
a jedinou kamarádkou, se kterou na tel uklízíme, jelikož jsme od sebe daleko a
vidíme se jednou max 2x do roka. Ale jiní? Nikdo nezavolá, jen píše zprávy, už
ani nevím jaký má 80% lidí hlas… Jen profilovku a červené upozornění, že píše
ten a ta…..
Napadlo mi
už i vypnout zkušebně internet, ale mám strach, že by to skončilo středověkým
ukamenováním…. Děti by se navzájem pozabíjeli a Chlap obvolal všechny čísla jak
to, že nejde připojení….
Když si
vezmu, že já ještě v 15-18 letech při blbý náladě četla, nebo prostě jen
vypla a šla jsem si vzít pastelky a omalovánky na pročištění hlavy. Dneska mi
omalovánky děti hodí na hlavu a už sedí u Počítače a ukazují mi nějaké v online
režimu, co jsou „prostě cool mami!!!!!!!!!!!!!“
Držet je od
tohoto dál je v dnešním světě blbost, zase z nich nemůžu vychovat
technický analfabety, vždyť i ta nejobyčejnější prodavačka musí ovládat systém
pokladen. Vrátný a bezpečáci mají v pc programy na události, a o kancelářských,
lékařských a jakýchkoliv jiných profesích ani nemluvě…
Ubíjí mi to,
všechno mi to evokuje zoufalství, pohled na prázdný hřiště a děti v každé druhé
domácnosti nalepené na monitoru nebo tv… (+ mé rodiny, že nemáme Televizi,
pouze v počítači a to jen výjimečně).
Další vlna
zoufalého vzteku mi bere, když mi dcera stropý 2 hodinový hysterický záchvat,
protože po ní chci, aby četla… Jaká jsem to hrozná matka, jak její život stojí
za houby, protože MUSÍ ČÍST!!!!!!!!!!!!!!
To už začínám přemýšlet, proč opravdu nenastal „konec světa“ alá Vteřinu
poté, Tma a jiné konce s totálním výpadkem elektřiny…
Jasně beru
obhajobu léků, techniky, co zachraňuje životy, (mezi náma i pračku: D) ale to
ostatní….
Smutně
vzpomínám a děkuji za to dětství, co jsem měla já a snad se to technické
šílenství odrazí jen na té nejstarší,(a že s ní budu bojovat jak pes aby u
toho nechtěla být) a zbylé ratolesti budou mít i bez technické zájmy.
Já sama si
velice uvědomuji výhody i nevýhody dnešní doby, využívám je bez skrupulí, ale
rozhodně se mi to kam směřujeme, nelíbí…. Nejraději bych zalezla někam do lesa
do chaloupky s hromadou knih a nevěděla o ničem co se děje kolem, jen se
houpala na verandě v křesle se sklenicí energeťáku a po očku sledovala
děti skotačící na dvoře….
Takže jdu si
snít svůj sem a užívat si krásného dne, kterých snad bude už jen víc a víc po
venku….
Žádné komentáře:
Okomentovat