sobota 11. května 2013

Anotace života


Tohle je můj život. V téhle rubrice si budu „stěžovat“ na to co jsem provedla. Lidé se rádi baví neštěstím druhých. Ale snad bude spíš fungovat jako „rada“. Ne vždy vše co vidíte na první pohled je pravda. Někdy se seknete a sáhnete vedle. Pak začnete dumat, jestli to co jste měli, nebylo ve výsledku lepší, než máte. O tom jak chlap dokáže ponížit ženskou na tu nejnižší úroveň podřadného druhu, aniž by na n vztáhnul ruku. Doba, kdy si začnete říkat, že být mlácená a posléze zahrnovaná láskou by bylo lepší než to co prožíváte… O životě, který není životem, ale smutným přežíváním, kde jste rádi za to, že máte hromadu lásky od svých dětí. O cestě beznaděje, kdy je vše jak na houpačce co se houpáním propadá níž a níž…

O tom, že než se špatně rozhodnout, jako já. Život s dvěma dětma byl veselejší, když jsem žila sama. A že barák bez zatížení hypotékou vám štěstí nepřinese. Pokud ho nesdílíte s někým, komu na vás záleží. Mít klid majetku a bolest v srdci i duši je horší, než žít z ruky do huby s tím o koho se můžete opřít….

Gramatické chyby si vyhrazuji. Tyto příběhy sepisuji v rozpoložení zoufalství, vzteku, pláče… Je to takový můj záchytný bod jak ze sebe dostat to co mi postupně ničí. A doufám, že mě to nezničí až tak rychle jako kdybych to v sobě dusila…
Život není fér, ale tohle byla moje volba, ač špatná. Musím se učit s ní žít, nebo sbírat síly jak z toho ven….  Pohled je zcela reálný, avšak subjektivní. Je mi jasné, že z pohledu chlapa by to bylo něco ve smyslu – Ona furt něco chce, ona nechápe, že jsem unavený, ona je sobecká! Atd. atd… Ale tohle je můj život, moje dno kam mi sráží a moje pocity se kterými bojuji hodinu za hodinou…
                                                                                                                                          
                                                                                                                                                               Jitulisko