Jitulisko: Ptáčník (RC)

Ptáčník - Mo Hayder (RC)

Série: Případy Jacka Cafferyho (1.)

Žánr: Literatura světová - Thrillery

Rok vydání: 2003, rok vydání originálu: 2000

Počet stran: 352

Nakladatelství: Domino

Anotace - Detektiv Jack Caffery umí nahnat hrůzu i nejprotřelejším kriminálníkům, ale tentokrát už od začátku tuší, že ho čeká procházka peklem. Když je na opuštěném předměstí Londýna nalezeno pět mrtvol bestiálně znetvořených a sexuálně zneužitých žen, zavládne mezi přivolanými policisty zděšení. A to ještě nevědí, že vrah zanechal v tělech svých obětí malý suvenýr – a že vše provedl se zručností zdatného operatéra, byť poněkud zvrhlého...

Oficiální vyšetřování se drží několika různých verzí, ale Caffery ví, že pravda je někde jinde. Ačkoli je si vědom, jak zrůdně geniální je jeho protivník, nepolevuje ve svém úsilí zjistit motiv vražd a odhalit jejich pachatele. Když se mu konečně podaří zahnat vraha do kouta, může celé město konečně vydechnout, že noční můra skončila. Nebo snad ne?

Hlavní postava je Jack, 34 letý detektiv, který je nově přidělen k jednotce vyšetřující vraždy. Po několika dnech pohotovosti, kdy se nic nedělo, mu poslední den služby zavolá šéf, že našli mrvou ženu. Pohled to nebyl zrovna příjemný. Následně jsou objeveny ještě další 4. Všechny zalité v betonu a odhalené náhodou při práci s těžkou technikou.

Těla si bere na starost patolog. Hned z počátku knihy autorka vykresluje práci jak detektivů, tak lékařů až s děsivou podrobností. Tímto začíná hon na vraha s krycím názvem Ptáčník…

Jack je celkem sympatický chlap. Má přítelkyni Veroniku, která ho má v hrsti. Jack je si vědom své zbabělosti a strachu z reakce Veroniky na jeho skutečné city. Život někdy není tak jednoduchý, jak se zdá. Soukromí je nastíněno nenásilně. Plyne s příběhem, avšak není v popředí. Jak už u drtivé většiny tohoto žánru bývá, má hlavní detektiv nějaký problém, temnou minulost, nebo ho něco šíleně užírá. Není tomu jinak ani zde. Jack se potýká s minulostí, která ho svým způsobem utvářela. Přesto mě i osobní příběh Jacka učaroval. Je plný zvratů, a lidského chování. Není to žádný superhrdina.

Malinko později se v příběhu setkáme i s pohledem pasáží, které padají do minulosti a do původu zvrácenosti některých jedinců. Seznamujeme se s pohnutkami, ale jen lehce. Líbí se mi, jak autorka veškeré informace dávkuje.

Z počátku knihy jsem kroutila hlavou. Proč je označován za zvrácený? Jenže postupně, jak se do knihy ponořujete hlouběji, je Vám najednou jasné proč má toto označení. Tato úchylka není v knihách moc častá. (alespoň já se s ní ještě nesetkala). Neřekla bych, že je kniha zvráceně zdrcující, ale po dočtení uznávám, že ne každý má dost silný žaludek na takovouto četbu.

Celkový příběh byl pro mě perfektní. Jsou zde velice barvitě popsané detaily. Hned z počátku popis obětí, pitvy. Posléze Ptáčníkových činů. Je to jeden z mála příběhů, který mi v poslední době uchvátil. Musela jsem číst dál a dál. Seznámení s touto autorkou tedy proběhlo na výbornou. Můžete zde očekávat i zvraty v ději, které ještě více lákají na další pokračování. A mě navnadil na další knihy od autorky.

Pokud nemáte slabý žaludek a neděsíte se poctivé „řezničiny“ s nádechem nemocné úchylky, která v knihách není zas tak častá, tak směle do toho. Za mě má Ptáčník plných 10 bodů a dostává se do čela letošních top knih. Nejen pro to, co jsem již zmínila, ale i s přihlédnutím na fakt, že tento thriller napsala žena.

Říká se, že ženy umí být velice kruté.

Autorka - Mo Hayder přišlo mi vhodné, výjimečně do recenze zařadit i něco o ní.

Jsem normální holka z Essexu, říká Mo Hayder (*1962) s odzbrojující prostotou novinářům. Miluju nakupování, pusu mám prořízlou. Když se s tím média spokojí a nebádají nad tím, jak jde tahle sebe charakteristika z úst atraktivní blondýny dohromady s morbidními, brutálními scénami z jejích thrillerů, zůstane u tohoto povrchního obrazu. Pouť pod povrch je zajímavější.

Matka ji držela zkrátka. Dbala na její dobrou výchovu a vzdělání, jak mohla. Marně. Když ji poprvé vyvezla za moře, malá Mo v New Orleansu poprvé spatřila pouliční opilce a feťáky a byla z toho u vytržení blahem. „Jo, tak to je ono!" pochvalovala si. Naopak ji mrzelo, když se jí nepovedlo zabít mladšího bratra. Nenáviděla ho hned od narození. Jako kojence ho úmyslně shodila ze schodů. Pohotovost prokázala babička, která ho chytila.

Takhle nastavenou dceru matka samozřejmě neuhlídala. Mo odešla v patnácti ze školy. Dělala postupně barmanku, securiťačku, hostesku v tokijském klubu, točila film, učila cizince anglicky. Tohle všechno si musela projít, aby se pak vrátila do školy, odkud má hned dva diplomy, jeden z Washingtonu, jeden z domácího Bathu.

O dost později, už jí táhlo na čtyřicet, napsala první drsný thriller. Kritici, byť pobledlí a s žaludkem na vodě, Ptáčníka pochválili. Ještě nadšeněji ho kupovali čtenáři. Hayder ví hodně o potlačovaných lidských vlastnostech a touhách, mezi něž řadí i náš podvědomý zájem o morbidity. Neudělala nic jiného, než že tuto lidskou slabost využila pro komerčně literární účely. V prvotině a pak ve větší či menší míře v dalších sedmi románech. Na margo jednoho z nich kterýsi recenzent poznamenal, že autorka postrádá morální kompas. Kniha byla opět velmi úspěšná. Po morálním kompasu se nepídila asociace Amerických spisovatelů detektivek, když v roce 2011 ocenila román Unesená prestižním Edgarem.

Nosí na nehtech růžový lak, fascinuje ji smrt, má děti s bývalým policejním potápěčem a jako jeden z nejkurióznějších způsobů násilné smrti si pro jednu ze svých knih vymyslela vytažení střev konečníkem. Když se jí zeptáte, zda je to technicky možné, jednoznačnou odpověď nedá, ale zato se rozesměje.

Za recenzní eknihu moc děkuji Palmknihám!!!