Hon – A.Fukuda (RC)
Rok vydání: 2014, rok vydání originálu: 2012
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fragment
Díl 1.
Anotace - Jak
zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží
po jejich krvi? Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na
sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší
od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho
nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán,
aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí.
Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení
s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel
něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném
nemilosrdných dravců je stále silnější…
Máte rádi
upíry? Tak tady jich je celkem dost. Avšak knížka je jiná, než jste zvyklí. Celý
příběh je napsaný z pohledu chlapce Gena. Je od malička vychováván, aby
dokázal přežít. Proč? Protože v této knize vládnou světu lidi-upíři. Nečekejte,
že se budou schovávat. Oni jsou totiž v přesile. A lidé-glupani jsou na
pokraji vyhynutí. Jsou bráni jako ta největší pochoutka, nedosažitelná a přesto
po ní každý touží. Nikdo z Genových spolužáků nikdy žádného člověka
neviděl. Gen se díky tvrdému vštěpování pravidel od svého otce naučil, jak s nimi
žít. Musí si pravidelně čistit falešné tesáky. Musí se pořádně umývat, aby ho
neucítili. Musí si holit veškeré chlupy na těle, protože upíři nemají ani
jeden. Nesmí dávat najevo žádné pocity. Smích, mračení, úlek, ale i kýchnutí,
zakašlání je pro něj otázkou života a smrti. Naučil se vydávat jejich skřeky a
i jejich projevy emocí. Nejzajímavější je situace – nesmějí se ani se
neusmívají, jejich tváře jsou kamenné, avšak projevují své pobavení zcela
prazvláštně. Škrábou se na zápěstí… Čím jsou pobavenější, tím intenzivněji se
škrábou. Spříznění projevují spojením předloktí a vydávají skřeky… Přišlo mi to
celkem vtipné. Autora fantazie se v tomto směru velice cení.
Gen chodí do
školy a snaží se úzkostlivě dodržovat pravidla. Celkem mu to jde. Má to už léta
zažité. Jenže jednou projde školou hlášení od nejvyššího Vládce. Bude hon na
glupany. Největší událost. Poslední se konal 10 let zpátky. Honu se smí zúčastnit jen hrstka vylosovaných. Gen je v klidu. Pravděpodobnost
je malá. O to větší šok je, když je mezi 7 šťastlivci. Strážci ho ihned ze
školy berou do sídla ústavu. Kde mají malou „chovnou“ stanici lidí-glupanů. A tady
začíná pro Gena boj. Nic není uzpůsobeno jeho životu. Nemá tu hygienické
pomůcky. Neví, jak se bude holit a mýt. Kde sežene vodu? Bojí se, jak těch pět
dní do honu přežije, co ho prozradí, jestli se nestane zákuskem pro ostatní
ještě před započetím samotného honu na glupany.
Tuhle knihu
jsem vybírala váhavě. V několika týdnech s knížkou jsem si všimla, že
se jí špatně prokousává, nebo že není nic moc… O to větší překvapení bylo, když
jsem knihu přečetla za večer-noc. Kniha se četla velice lehce. Její pro mě
neotřelý nápad se mi celkem líbil. Nečekejte však žádný převratný děj. Vše je
zcela předvídatelné. Jednoduchý. Chybělo mi tu napětí, překvapení. Kniha je první ze tří dílů z čehož by měl
druhy vyjít pod názvem – Kořist
Předpokládaný
termín vydání: 03. 10. 2014.
Takže se mile
ráda nechám „překvapit“ pokračováním.
Takže hodnocení
je tak 50/50. Příjemné lehké čtení/předvídatelný děj. Plus body za neotřelost.
Celkem hodnotím na 80% ;)
Za recenzní
výtisk děkuji nakladatelství Fragment.
Knihu si
můžete zakoupit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat