čtvrtek 2. října 2014

Potopená Města

Potopená města – P.BAcigalupi


Série: Prachožrouti (2.)
Žánr:  Sci-fi a fantasy - Romány
Rok vydání: 2014, rok vydání originálu: 2012
Počet stran: 296
Nakladatelství:       Plus, Albatros Media – Plus

Anotace - Co by měl člověk dělat v době války - bojovat a šířit násilí? Vydržet a přežít za každou cenu, i za cenu obětování svého lidství? Nebo se snaží prostě utéct? Po klimatické katastrofě stoupla hladina oceánů natolik, že zaplavily valnou většinu pobřežních oblastí Severní Ameriky. Nedostatek surovin, nezodpovědné genetické manipulace a vojenské střety uvrhly tento svět do chaosu.

Tato kniha pokračuje v duchu předešlých Prachožroutů. Seznamujeme se zde s mladou Mahlií, která je označována jako odloženka. Narodila se ženě z potopených měst, avšak za otce měla Číňana z mírotvorné armády. Ten si jednou usmyslel, že je již nechce a odložil je v Potopených městech.

Jediný kdo se jí ujal, když zůstala sama, byl doktor z nedaleké vesničky. Mnoho lidí ji vidělo jako prokletou, pošpiněnou, nosící neštěstí. Avšak tento lékař byl dobrosrdečný a snažil se z Mahlie udělat následovnici, pomocnici. Učil jí vše, co sám věděl.

Měla kamaráda Myšáka, který ji zachránil před vojáky, kteří ji usekli ruku. Nebýt jeho, neskončilo by to jen tou. Jednoho dne jdou na lov. Po neštěstí ve vesnici musí sehnat víc jídla. Jenže když se zatoulají hluboko do džungle, narazí na něco/někoho, koho by raději nepotkali.


Potopená města nejsou pokračováním jako takové. Jak jste si již všimli, je zde jiný hrdina, tedy spíš hrdinka, než v předchozí knize. Jediná spojitost je bytost Tool, který nás provází i prvním dílem. Náš prazvláštní poločlověk, který se vymyká veškerým předpokladům a příkazům v jeho genetickém stvoření. Je to bytost neskutečné síly. Ale má jednu slabinu hluboko v sobě. Musí být věrný svému patronovi. Pokud patron umře, tak steskem umírá i pes…

V této knize je mnohem víc války, tím, že jsme se přesunuli do města, kde se bojuje o území, o moc. Stále je zde hlavní vlna dětí. Dospělí v tomto světě nejsou častým jevem. Většina lidí ví, že dřív než stačí dospět, zestárnout, tak si je spíš najde nějaká kulka. Ať už účelná nebo zbloudilá.


Oproti první knize tuto hodnotím slabší. Víc se mi líbilo přežívání, utíkání a hledání naděje, než počítání mrtvých, kterých je tu skutečně nespočet. Avšak i zde autor jemně vložil známky lidskosti. V dětských vojácích, kteří neměli moc na výběr, se snaží najít špetku toho, co lidi dělá lidmi… Taková naivní vlaječka víry, že třeba… Přesto okořeněna, ba přímo dlážděna litry a litry krve… V této knize Vás již neprovází ilustrace jak to bylo v předchozích.